nulost a rodiny bez rituálů vykazují chaotičnost a vykořeněnost. Příkladně

děti z ústavní péče velmi pozitivně přijímají rituály a pečují o ně. Dobré

ústavy se vyznačují právě množstvím rituálů, z nichž mnohé jsou jejich

vlastní, které zvyšují soudržnost členů společenství a jsou s odstupem času

uchovávány jako vzácné vzpomínky a relikvie. S podobnými jevy se setká–

váme i u bývalých vojáků, kteří spolu sloužili, nebo u středoškoláků, kteří

bydleli společně na internátu apod. V rodinách v předrozvodových fázích

jsou to právě společné rodinné rituály, které přestávají být naplňovány a stá–

vají se signálem problému. 

Reiss, významný rodinný terapeut, hovoří o rituálech ve vztahu ke schop–

nosti rodiny zvládat zátěž a stres. Domnívá se, že existuje něco jako rodinná

paměť, která vyjadřuje vztah jednotlivce k rodině a jeho postavení v ní. „Co

jsme vlastně za rodinu“, „Jak jsme vznikli“, „Co považujeme za důležité“,

„Jak řešíme problémy“ (Reiss, 1987). Často se právě tyto rodinné historky

uplatňují při společných večírcích a skuteční účastníci těch historek se ne–

stačí divit, jak mění barvitost a někdy i sled skutečných událostí vyprávěním

rodinného vypravěče či jednotlivých členů rodiny. Je to dáno samozřejmě

úhlem pohledu jednotlivých vypravěčů a významem, který situace pro ně

jednotlivě měla, ale je to zapříčiněno následně především tím, jak chtějí ro–

dinu dále vnímat, jaké rodinné mýty a legendy o ní potřebují tvořit. 

Autor užívá termín „rodinný kodex“, kde naznačuje to, že rodinná pa–

měť má více funkcí. Je to jakýsi depozitář zkušeností dané rodiny, umožňu–

je pocit sounáležitosti jednotlivců nebo naopak jejich nezávislosti na rodině.

Často se dospívající děti brání některým rodinným vzpomínkám, a dokonce

při společenských vyprávěních zazní pro rodinu nepřijatelná věta: Tak to vů–

bec nebylo. Rodinný kodex zahrnuje též ,artefakty a posvátná místa ro–

dinného života„. Dětské kresby, darované kaštany z lásky, vázičky po ba–

bičce, stará rodinná alba, stará rodinná korespondence, můstek, odkud se

hází kapr zpět do řeky o Vánocích. Rodina příkladně většinou zná místa, kam

utíkají její členové v krizi. Půda a krabice starých rodinných fotografií,

strom s krásným pohledem do kraje, garáž a rovnání regálů v ní. 

Dalším prvkem rodinného kodexu je soubor společných činností, které

v rodinném životě zahrnují řadu druhů činností od drobných ­ společné

prostírání, otevírání vrat garáže při vyjíždění auta, až po dlouhodobé a ča–

sově neomezené ­ vzory chování při řešení problémů: rozbíjení skleněných

předmětů v domácnost jako symbolické zakončení hádky nebo uzavření se

do několikadenního „nemluvení“. 

80